Trmicky míček (23.8.2008)
očima Veroniky s Dandym
Jak to dopadne, když Jimová odjede na tábor obedience? Spadne psaní reportu na mě:-) Dva dny před závody dostáváme zprávu od Evy, že do Trmic nedorazí, páč za devatero horami a devatero řekami, tedy až v dalekých Krkonoších, brousí silnice a silničáři kradou patníky, a že tedy cestu za tmy riskovat nehodlá. Což se vůbec nedivím, protože já nikam nedojedu ani za světla. Jelikož jsme ale družstvo otrlé a změny sestavy jsou u nás na denním pořádku a střídačky trénujeme zásadně až na závodech, bereme do Trmic jako novou posilu borderáka Dýna. Hanďulová měla na posledním tréninku zřejmě nějaké věštecké tušení, protože nechala Dýna běhat na našem boxu, aby si to vyzkoušel, kdyby náhodou. Dýno jiný box neřešil, a tak se nevědomky zapojil do družstva. V pátek se jako obvykle scházíme v naší kafárně, abychom vymysleli vozový park. Tentokrát přichází Jirka s dobrou zprávou, že pojedeme univerzitním Tranzitem. Odpadá tedy losování, kdo pojede na vleku s boxem a altány.
V sobotu tedy vyrážíme do Trmic už ráno v pět. Tranzit tentokrát místo archeologických vykopávek vezl náklad živí, tedy Jirku a Verču s Haničkou, Marušku s Adinou, Zdeňka s Dýnem, mě s Dandym a ledničku s dobrotami od Hanďulové. Za námi v těsném závěsu Helča s Dinem a Klárka s maminkou a Rafíkem. Pro jistotu jsme s sebou vzali navigaci, kterou však nikdo neposlouchal, a tak celou cestu, chudák, přepočítávala. Dojeli jsme s předstihem, a tak jsme v klidu vybalili stany a vydali se nechat zaprezentovat a změřit psy. Hanďulová měla opět telepatii, když doma vytiskla rezervní žádosti o licenci, protože se našli i tací, kdo si místo ní vzali přihlášku do flyball klubu:-) Dopolední závod se nesl v duchu Speed Trialu. Hanďulová si vyzkoušela roli kapitánky a nadšeně běhala mezi naším altánem a nástěnkou s rozpisem a výsledky, a vymýšlela nové sestavy. A tak jsme dopoledne zaběhli dvakrát Fly19 a v odpoledním Double Elimination také a zlepšili si čas na 19,62. Celkově jsme skončili na 4. místě. Po závodech nás Laviňáci pozvali na posezení u prasátka, což bylo něco pro mě, jako vegetariánku, ale ostatní si rozhodně nestěžovali, hlavně Rafík. Klárka dokonce zapomněla na jeho denní příděl jeden a půl piškotu, a tak Rafík dostal také svou zaslouženou porci.
Dalšího privilegia se Rafíkovi dostalo při zpáteční cestě. Když jsme hledali sjezd směr Teplice, najednou jsme zjistili, že za námi není Helča s posádkou. Hanďulová hned vytáhla telefon, kde se jako couraj, načež jí Klárka vysvětlila, že jedou za policejní eskortou. Trmičtí policisté, poté co zahlédli bloudící auto s jeho veličenstvem mediální hvězdou Rafíčkem, hned nabídli svou pomoc a navedli je na tu správnou trasu. Cesta zpátky byla také přínosná. Celé závody jsme totiž měli problém s tím, jestli běhá Dino nebo Dyno. Protože maďarské Árkosligeti je pro většinu z nás nevyslovitelné a protože Dýno se jmenuje Dy-no-mite, překřtili jsme je k velké radosti páníčků na Igelita a Dynamita:-) Pokud si myslíte, že cestou domů zážitky z Trmického míčku končí, mýlíte se. To jste totiž ještě neslyšeli story svilušky!
V sobotu tedy vyrážíme do Trmic už ráno v pět. Tranzit tentokrát místo archeologických vykopávek vezl náklad živí, tedy Jirku a Verču s Haničkou, Marušku s Adinou, Zdeňka s Dýnem, mě s Dandym a ledničku s dobrotami od Hanďulové. Za námi v těsném závěsu Helča s Dinem a Klárka s maminkou a Rafíkem. Pro jistotu jsme s sebou vzali navigaci, kterou však nikdo neposlouchal, a tak celou cestu, chudák, přepočítávala. Dojeli jsme s předstihem, a tak jsme v klidu vybalili stany a vydali se nechat zaprezentovat a změřit psy. Hanďulová měla opět telepatii, když doma vytiskla rezervní žádosti o licenci, protože se našli i tací, kdo si místo ní vzali přihlášku do flyball klubu:-) Dopolední závod se nesl v duchu Speed Trialu. Hanďulová si vyzkoušela roli kapitánky a nadšeně běhala mezi naším altánem a nástěnkou s rozpisem a výsledky, a vymýšlela nové sestavy. A tak jsme dopoledne zaběhli dvakrát Fly19 a v odpoledním Double Elimination také a zlepšili si čas na 19,62. Celkově jsme skončili na 4. místě. Po závodech nás Laviňáci pozvali na posezení u prasátka, což bylo něco pro mě, jako vegetariánku, ale ostatní si rozhodně nestěžovali, hlavně Rafík. Klárka dokonce zapomněla na jeho denní příděl jeden a půl piškotu, a tak Rafík dostal také svou zaslouženou porci.
Dalšího privilegia se Rafíkovi dostalo při zpáteční cestě. Když jsme hledali sjezd směr Teplice, najednou jsme zjistili, že za námi není Helča s posádkou. Hanďulová hned vytáhla telefon, kde se jako couraj, načež jí Klárka vysvětlila, že jedou za policejní eskortou. Trmičtí policisté, poté co zahlédli bloudící auto s jeho veličenstvem mediální hvězdou Rafíčkem, hned nabídli svou pomoc a navedli je na tu správnou trasu. Cesta zpátky byla také přínosná. Celé závody jsme totiž měli problém s tím, jestli běhá Dino nebo Dyno. Protože maďarské Árkosligeti je pro většinu z nás nevyslovitelné a protože Dýno se jmenuje Dy-no-mite, překřtili jsme je k velké radosti páníčků na Igelita a Dynamita:-) Pokud si myslíte, že cestou domů zážitky z Trmického míčku končí, mýlíte se. To jste totiž ještě neslyšeli story svilušky!